Naše příběhy

Tomáš Černý: "Mou motivací je překonávání limitů."

09.04.2018
Zpět na články

V práci ho nejčastěji uvidíte v košili a obleku. Když se zrovna s ostatními kolegy nestará o střední a velké firmy v Olomouckém kraji, potkáte ho ve sportovním s běžeckými keckami na nohou. Jeho motivací není konkrétní závod, ale překonávání svých vlastních limitů. “Běhám, protože chci zkusit, kam až se můžu dostat. Takové ‘to’ dokázat si, že to přece jen jde,” říká Tomáš, kterého zpět k běhání přivedla právě Česká spořitelna.

Říká se, že člověk musí snít a nemít malé cíle. Jaké jsou tvé běžecké sny?

Jednou bych se chtěl zúčastnit závodu Ultra-Trail du Mont-Blanc, což je horský ultramaraton, který se koná v Alpách a jeho 170 km trasa vede z Francie do Itálie a Švýcarska a zpět do Francie. Ale hlavně si chci dál užívat svobody pohybu v horách.

Člověk tě potká na krátkých a hlavně na dlouhých běžeckých závodech. Zmíním například nejznámější horský ultramaraton v Česku Beskydská sedmička, který máš za sebou. Dlouhé závody ale vyžadují velkou motivaci. Jaká je ta tvoje?

Beskydská sedmička je bezesporu náročným závodem, ale do jisté míry je přeběh celých Beskyd i módní záležitostí posledních let. A to se loni potvrdilo. Celý závod proběhl v deštivém počasí a do cíle dorazila méně než polovina účastníků. Ve chvíli, kdy v kuse prší, člověk je unavený, má hlad a do cíle zbývá třeba posledních 30 kilometrů, motivace rozhoduje. Mojí motivací je překonávání limitů. Běhám, protože chci zkusit, kam až se můžu dostat. Takové „to“ dokázat si, že to přece jen jde!

1000x624_tomas_cerny

Jak ses ke běhání dostal?

Běhám od dětství, ale když mě na základní škole v krajské soutěži v běhu na 1500 m porazil Jakub Holuša (přední český atlet - pozn.) o cca 30 vteřin, bylo mi jasné, že zářná atletická kariéra na mě nečeká. Zpátky k běhání mě pak přivedla souhra dvou věcí - nástup do Spořitelny, kde jsem objevil skvělou partu kolegů v Běžeckém klubu ČS, a prohlášení mého kamaráda, že do roka uběhne maraton. Mužské ego se ozvalo, takže do půl roku jsem se v podstatě bez pořádného tréninku postavil na start svého prvního maratonu.

Vzpomínáš si, který závod byl pro tebe nejtěžší, a který sis naopak nejvíc užil?

Nejhorší byla Jesenická stovka, kde mi to vůbec nešlo. Jde o horský ultramaraton vedoucí přes celý hlavní hřeben Jeseníků. Závod se sice konal v květnu, ale pár dní předtím napadlo přes metr nového sněhu. Nevzdal jsem to i proto, že mi na trati fandily kolegyně z korporátního centra v Olomouci. Do cíle jsem se protrápil po 20 hodinách. Naopak rád vzpomínám na štafetový závod Vltava Run, kde jsme spolu s kolegy běželi více než 350 kilometrů dlouhou trať, která vedla od pramene Vltavy, přes Národní park Šumavu, kolem vltavských přehrad, historickými městy až do Prahy. Běhání je individuální sport a o to více si vážím týmových úspěchů.

Často běháš nejenom závody s kolegy. Kde v bance působíš?

Pracuji v regionálním korporátním centru v Olomouci. Náš tým se skládá z bankovních poradců a úvěrových specialistů. Společně se staráme o střední a velké firmy v Olomouckém kraji. Pro čtvrtinu všech firem jsme bankou číslo jedna, takže jsme jedním z největší poskytovatelů úvěrů v regionu.