Spořka People

S tebou mě baví chat: Jakub Dubrovský

08.02.2019
Zpět na články

Jakub Dubrovský je jednou z nejzajímavějších osobností IT České spořitelny. Právě on a jeho tým přináší do Spořitelny nové technologie.

Na začátku rozhovoru jsme s Jakubem vzpomínali a počítali, jak dlouho vlastně v České spořitelně pracuje. Sám se divil, že už to jsou čtyři roky.

Řekla jsem, že se nejspíš dobře baví, že pak čas letí rychleji.

,,A vlastně jo. Máš pravdu. Bavím.”


Jak jsi se dostal do České Spořitelny, jaké byly začátky?
Původně jsem ani nechtěl měnit startupový život, ale narazil jsem na linkedinu na zajímavej inzerát a řekl si, že je to dobrá výzva.
Na pohovoru jsem měl čtyři úžasný budoucí kolegy, že jsem si říkal - ty bláho, s těma chci makat. Po pohovoru jsem si šel udělat ještě takový kolečko po Spořce, byl jsem se podívat i za “šéfem svýho budoucího šéfa”. Ten mi hned dal nabídku, tak jsme si plácli. Takže jsem za dvě hodiny byl zaměstnancem Spořitelny. Říkal jsem si, že to je dobrá korporace, funguje líp jak ňákej startup.
Ze začátku jsem měl jsem na starosti mobilní vývoj pro systém iOS. Naučil jsem se u toho hrozně moc.
Teďka jsem v týmu, který si říká Advanced technology prototyping - máme na radosti přinášet do banky nový technologie. Takže to je to, čím se bavím poslední dva roky.

1

Momentálně se zabýváš robotickým chatem, jaká je tvoje role v příběhu chatbotů v ČS?
Chatboti jsou mojí primární radostí.. Už to dělám skoro dva roky. Chvíli to trvá, než se ten velkej dinosaurus tady adaptuje (smích). Technologii chatbotů jsem do Spořitelny přinesl v době, kdy ji nikdo moc neznal. Jsem tady v roli od vývojáře, hybatele až k lídrovi tý oblasti. Komunikoval jsem s lidmi od Klientského centra až po členy představenstva, to je úplně úžasná příležitost tady v tom něco udělat.

 


Na jakých konkrétních projektech ve vašem týmu teď pracujete?
Jedna z věcí, která se nám nedávno podařila dotáhnout do konce, je HR náborový chatbot, který bude brzy v produkci nasazenej, a snad to bude dávat zajímavý čísla, protože HR a chatboti je oblast, kde si toho slibuju vcelku dost. Myslim si, že to dokáže pomoc.

Máme i pilot chatbota pro zaměstnance, kterýho se můžu zeptat, kolik mi zbývá dovolený nebo kolik dostanu stravenek.


Ke konci roku 2018 se nám podařilo dostat do produkce chatbota - asistenta pro pobočky. Když je klient na webu v detailu pobočky, my mu poradíme, jak vybrat peníze nebo větší obnos typu milion korun. Teď už z toho máme nějaký čísla, už se chatbot začíná používat. Tak z toho máme radost.


Kolik je teď chatbotů v České spořitelně?

Momentálně běží pět chatbotů. Mimo ty, který jsem zmínil, je to pilot chatbota, který bude dělat rádce nováčkům. Taková “chytrá databáze znalostí”.

3

Vždycky se mluví spíš o tom, co se podařilo, co se děje, když se chatbot nepovede?
Není neúspěchem ten pilot zavřít a říct si, něco jsme se naučili. To si myslím, že je něco, co velkým firmám chybí. Ta zodpovědnost říct, hele vytvořil jsem nesmysl nebo třeba nedává to úplně smysl, pojďme to zlepšit.
Měli jsme pár projektů, které jsme takhle zavřeli, ale nevidím to jako neúspěch.

 

Za svou prací dojíždíš, většinou Praha-Pardubice. Dá se to zvládnout?
Dá.  Pokud seš relativně pánem svého kalendáře, tak se to dá zvládnout. Když nemám schůzky, tak do Prahy nejezdim. To znamená, že většinou několikrát týdně pracuju z domu. Něco rychlejc udělám doma, něco rychlejc udělám tady. Není to tak, že by se dalo pracovat na dálku, že bych tady třeba tejden nebo měsíc nebyl. Takže dá se to zvládnout i s dojížděním.
Pro mě vlak je kancelář - hodně klidná, pokojná kancelář. Často jezdím do Klientského centra do Prostějova nebo do Nového Jičína,  všechno vlakem. Potřebuju bejt u těch svejch uživatelů. Mám rád osobní schůzky, protože poznáš, jestli to ten člověk myslí vážně.

Slyšela jsem, že cestuješ z nádraží do práce na kole. Proč zrovna kolo?   
Protože ještě jsem zatím nepřešel na elektrokoloběžku. Je to nejsvobodnější způsob dopravy. Hodně lidí mi říká: hele, Praha je taková negativní, lidi se tam mračej. Když nejezdíš metrem, tak je to v pohodě, protože je nevidíš.

A co vtipy o ajťácích, jsou pravdivý?
Určitě pravdivý jsou, naše ženy to s náma nemaj lehký, svym způsobem. Ale my jsme hodný, neškodný, jenom člověk má svůj svět. Každý povolání má svý a to, že se učíš každej rok spoustu hodin na škole o matematice a o logice, tak to člověka poznamená.


Myslim si ale, že už ten klasickej ajťák je minulostí. To, že umíš programovat, je jen jedna složka tvejch znalostí a ve firmách, hlavně typu Spořitelna, je hrozně důležitý umět komunikovat s lidma a to je často důležitější než to programování.

 

 

 

Autor: Tereza Mokrenová