Naše příběhy

Privátní bankéř, který při práci zvládá ironmana i další extrémy

28.03.2018
Zpět na články

Říká se, že za vším hledej ženu. U sportovních výzev Honzy to platí dvojnásobně. Když se ve Spořce rozrůstala triatlonová komunita, jemu přišli jako šílenci, zato kolegyně Blanka v tom viděla super příležitost. A někde mezi tím vznikl ambiciózní plán - zdolat ironmana (3,8 km plavání, 180 km na kole a 42 km běhu). Když triatlon pověsil na hřebík, přečetl si o jedné bláznivé holce, která běhá Spartan Race. A plán byl jasný..

 

Byl jsi ostřílený běžec, cyklista nebo plavec, že ses rozhodl pustit do extrémního závodu typu ironman?

Nejbližší mi byl asi běh, ale ani v době svých největších tréninků jsem nenaběhal víc jak 40 km týdně. Poté přišla kolegyně Blanka, že zkusíme triatlon, a to rovnou ironman. Přitom ani jeden z nás neuměl plavat kraula a zvládali jsme prsa na paní radovou. Takže to možná nebyl ambiciózní, ale spíše drzý plán. Najali jsme si trenérku a začali jsme se učit pořádně plavat. Pro mě to - na stará kolena - bylo hrozné trápení.

IMG_0861

Kdy jste se poprvé postavili na startovní čáru triatlonového závodu?

Asi půl roku na to jsme dokončili polovičního ironmana. Na startu nás tehdy stálo 60 a já jediný neměl na sobě neopren a oholené nohy. Neptej se mě proč, to prostě k cyklistům a plavcům patří (smích). Z vody jsem vylézal 59 a Blanka byla 60. Na konec jsem skočil někde v první polovině startovní listiny a bylo to super. Rok na to jsme zvládli ironmana v Otrokovicích a byl to skvělý zážitek.

Jak se člověk psychicky připraví na závod, který trvá kolem deseti hodin?

Člověk musí mít dobrou hlavu, protože tě asi milionkrát napadne, ať se na to vykašleš a proč to vlastně děláš. Navíc já nejsem žádný profesionál, ale kluk, který se ve 40 letech rozhodl, že zdolá ironmana.

Co je pro tebe motivací, která tě žene do cíle?

Závěr závodu. To, když doběhneš, a jsi v euforii. Všechna bolest během závodu se zúročí. Přesně pro ten pocit závodíme. Ale je pravda, že mám jednu výhodu. Zatímco mezi běžci jsem průměrný běžec, mezi triatlonisty jsem nadprůměrný běžec. Protože mě kolo nebaví a nemám čas, ani chuť najíždět před zimu objemy, předjede mě na kole 50 % závodníků, které pak já na konci předběhnu zpět. Kdybych měl slabý běh, asi bych do triatlonu nešel. Když si představím, že jsem na pokraji vyčerpání a předbíhá mě jeden člověk za druhým, to by mě asi srazilo. Zase tak dobrou hlavu nemám.  

K triatlonu ses dostal přes kolegy ve Spořce. Jak v bance vznikne obdobná komunita sportovců?

Několik lidí mělo už triatlon za sebou a navíc v bance funguje zaměstnanecký klub ČS Bike team. Ještě pět let zpátky jezdili každý horský závod Kola pro život, postupně začali kolegové přecházet na silničku a to už je jenom kousek k triatlonu. Kolo zabírá polovinu závodu z pohledu času ironmana.

Kdy jsi vlastně do Spořky přišel a čemu se tady věnuješ?

V bance jsem už skoro deset let privátním bankéřem a práce mě pořád baví. Protože za každým mým klientem je zajímavý příběh. Nejčastěji jsou to vrcholoví manažeři firem, majitelé firem nebo lidé, kteří firmu prodali a už si jenom užívají. Dokonce jsem měl klienta, který vyhrál balík v loterii. Navíc mám velké štěstí na šéfy, s nimiž jsem se mohl a mohu bavit otevřeně a na rovinu. To je pro mě základ, abych byl ve své práci spokojený.

Říkáš, že triatlon jsi pověsil na hřebík. Vyměnil jsi ho za jinou sportovní výzvu?

Jsem také členem Běžeckého klubu ČS, kde jsem si přečetl o nějaké bláznivé holce, která uběhla Spartan Race Ultra Beast, což je podobná šílenost jako ironman. Chtěl jsem poznat, jaký exot to je. Během povídání mě závod zaujal, že jsem se rozhodl, že si na podzim jednu z delších variant Spartanu dám taky. Na těchto extrémních překážkových závodech se mi líbí, že je to na vytrvalost a současně i na sílu. Navíc atmosféra při závodech je úžasná. Nikdy to neběžíš sám, lidé si mohou vzájemně pomáhat. Občas prostě musíš chytnout holku za zadek, když jí chceš pomoci přes zeď.

Autor: Klára Zelenková