Spořka People

Olga Shelongová: Pro mě slovo „nejde“ nejde

11.07.2018
Zpět na články

Stačilo málo, a Olga mohla trávit život v bílém plášti vědeckého pracovníka. Dnes je z ní ale zkušená manažerka, která už dvanáct let rozdává úsměvy všem kolegům v České spořitelně.

 

Co máte ve spořitelně na starosti?

Spolu se svým týmem se starám o procesy v pobočkové síti. Prostě o to, aby se kolegové poradci mohli věnovat klientům a nebyli zatíženi administrativou víc, než je nutné. Mým hlavním úkolem pak je umetat cestičku lidem z mého týmu tak, aby mohli dobře dělat svoji práci.

 

V ČS pracujete už dvanáct let. Byla to vaše první štace?

Kdepak. Moje cesta do spořky tak přímá nebyla. Vystudovala jsem přírodovědeckou fakultu v Brně, matematiku a biologii. Pak jsem potkala manžela, který žil v Praze, a přestěhovala jsem se za ním. Moje první práce bylo učení matematiky na ČVUT. K tomu jsem si přibrala ještě další studium, tentokrát ekonomku. Učit jiné a zároveň studovat bylo ale dost náročné, ale stálo to za to. Pak jsem si našla práci v Pražské plynárenské, kde se mi moc líbilo, ale po třech letech přišel čas na změnu.

 

„Ráno vstanu s úsměvem, protože věřím, že jaký člověk je, takové lidi přitahuje.“

 

Jak se žije dvanáct let v korporátu?

Ani nevíte, jak rychle to uteklo! Když jsem do spořky nastoupila, začala jsem jako projektový koordinátor a nejdřív jsem se spíš rozkoukávala. Pak jsem dostala na starosti svůj první projekt. A pak další. Česká spořitelna je velká firma, a právě díky tomu jsem mohla kolovat po různých útvarech a spoustu se toho naučit. Chvíli jsem pracovala s právníky, chvíli s personalisty, v marketingu nebo třeba s copywritery. Je to skvělé, protože co tým, to trochu jiní lidé, jiná kultura a atmosféra. Stereotyp mi tedy opravdu nehrozil. Teď jsem projektový zadavatel, takže můžu svoje zkušenosti z dlouholetého „firemního“ kolečka v pozici projektového manažera krásně využít. Takže takhle se dá v korporaci vydržet dvanáct let. Ráda bych tu ještě nějaký ten pátek zůstala :-)!

 

Jak vypadá Olžin den?

Začnu večerem, chodím totiž hodně brzy spát. Okolo deváté večer usínám se synkem u pohádky, často usnu dřív než on… Pak se vzbudím ve čtyři ráno a pustím se do psaní e-mailů a přípravy na pracovní den. Kolegové mě za to milují, protože každé ráno na ně čeká nová várka e-mailů na uvítanou. Do práce jdu na sedmou. Mezi čtvrtou a pátou už mířím domů, abych se mohla věnovat rodině.

 

„Moc si vážím toho, že dělám práci, která mě baví. Vím, že takové štěstí nemá každý.“


 

Olga Shelongová. Tak by se mohla jmenovat autorka detektivních románů. Odkud vaše jméno pochází?

To je zajímavé, že se na to ptáte. Řeknu vám k tomu příběh, který nevymyslíte! Před lety jsem začala chodit s panem Novotným a po osmi letech jsem se vdala za pana Shelonga. Muže jsem ale nevyměnila, to on si kvůli mně změnil jméno. Chtěli jsme se jmenovat nějak hezky a příjmení ani jednoho z nás se nám moc nelíbila. Manžel mi vyprávěl, že jeho babička se za svobodna jmenovala Šelongová. Nakonec nám sice matrikářka prozradila, že jméno znělo trochu jinak, my už ale byli ztotožnění s příjmením Shelongovi.

Ola 2

Co dělá váš muž?

Má svobodné povolání, je fotograf. Vidíte, chtěla jsem se zeptat, jestli mi pošlete nějaké fotky, které dělala vaše kolegyně. Jsem v tomto směru typická kovářova kobyla, takže žádné pořádné nemám! Možná tak selfíčka se synkem.

 

Co máte na své práci nejradši?

Lidi. Mám kolem sebe opravdu skvělý tým.

 

Celou dobu, co si spolu povídáme, se usmíváte a je to moc příjemné. Jste taková pořád?

To víte, že toho mám taky někdy večer dost a mám slzy na krajíčku. Do práce si to ale nenosím. Dám si radši skleničku vína před spaním a do rána jsem jako nová. Zní to jako klišé, ale jsem náročná nejen na své okolí, ale i na sebe. Víte, pro mě slovo „nejde“ nejde. Naštěstí mám ve svém týmu kolegy, které považuji za skutečné experty, mnohem větší, než jsem já sama, a mají moji plnou důvěru.