Naše příběhy

5 otázek pro Petra Svobodu: To nejlepší vzniká spoluprací

07.03.2017
Zpět na články

Petr nikdy netoužil po tom stát se vedoucím týmu. Měl kolem sebe ale bezva lidi a nedokázal si představit, že by je vedl někdo zvenčí, tak se toho nakonec ujal. Ne nadarmo se říká, že nejlepšími vůdci bývají ti, kteří o vládu nikdy neusilují. V Petrově týmu panuje pohoda a vzájemný respekt. Jaké jsou další pilíře, na kterých staví?

Petře, proč ses rozhodl zrovna pro IT?

Vždycky jsem chtěl dělat hardware. Už v devíti letech jsem s tátou postavil svůj první blikač. Dneska dokáže blikat samostatná součástka, ale dřív jste k tomu potřebovali aspoň dva tranzistory. Po střední v Kolíně jsem se přesunul na vysokou do Prahy. Studoval jsem právě hardware a taky obvody. Pak jsem si na jeden semestr zapsal seminář programování v céčku a na další semestr základy UNIXu a to mi nakonec zůstalo. Z celé vysoké jsem tak vlastně využil dva semestry, které mě ovlivnily natolik, že jsem začal dělat v IT.

A pak jsi hned začal programovat ve Spořce?

Ne ne. Prvních pět let po škole jsem programoval jednočipové systémy. Jezdil jsem po fabrikách a programoval tam. Asi nejzajímavější bylo, když jsem pracoval v ocelárně v Plzni. To jsem řídil filtr na čištění vzduchu, respektive plynů, které vznikají při výrobě oceli. Všude kolem bublaly kovy, to byl fakt zážitek. V té době jsem chodil programovat v montérkách, byl jsem přímo v kontaktu s techniky na provozu. Dneska dělám něco úplně jiného.

A to je co?

To, co dělám teď, už není ani tolik programování, jako spíš řízení prostředků a cílů tak, abychom byli efektivní. Moje výhoda je, že vidím pod povrch, vím, o čem programování je. Deset let jsem byl ve Spořce řadovým programátorem. Nastoupil jsem v roce 2005 jako osoba zodpovědná za GSM bankovnictví, které v té době procházelo zásadní proměnou. Pak jsem dělal na systémech určených pro hypoteční centra. Teď je to tak půl na půl; děláme věci jak klientské, tak i pobočkové.

Jak jsi vnímal přechod z malé firmy do bankovního prostředí? Je něco, co tě tenkrát překvapilo?

Překvapila mě systémovost, se kterou jsem se do té doby nesetkal. Věci, na které se v malé firmě tolik nedbá, jsou tady stěžejní. Taky efektivita se buduje úplně jiným způsobem, což hodně vychází z důrazu na týmovost. Denně potřebujeme být v kontaktu s kolegy ze svých i jiných týmů. IT je tak rozvrstvené a každou kostičku má na starosti někdo jiný, že bez každodenní interakce bychom se zhroutili. Je to, jak říkal Masaryk o rolích muže a ženy – není dobré je stavět proti sobě, protože teprve oba dohromady představují celek. Tady je to stejné. To nejlepší vzniká právě spoluprací.  

Petr Svoboda (3)

Co může ajťák získat, když dá přednost práci v korporátu?

Tak konkrétně práce ve Spořce je určená především pro lidi, kteří mají rádi práci v týmu a společnost obecně. U nás v týmu si hodně vycházíme vstříc, jsme vůči sobě ohleduplní. Mým cílem je fungovat v souladu. Při současném pokroku se naše plány a cíle pořád mění, ale lidské vztahy zůstávají a pro mě jsou nejdůležitější. Navíc v Česku neznám jinou firmu, která by se nezabývala primárně softwarem a zároveň byla takhle technologicky vybavená. I přesto že jsme vnímáni jako konzervativní instituce, tak to, co děláme my, je rozhodně pokrokové.