Naše příběhy

5 otázek pro Daniela Grinče: Podílet se na změně největší banky v republice musí bavit každého!

30.03.2017
Zpět na články

Letos to bude rok, co přešel do týmu Strategických změn, předtím se ve Spořitelně věnoval digitální transformaci. Práce ho nepřestává bavit a překvapovat. Kromě toho je tátou dvou malých dětí, vášnivým cyklistou a cestovatelem s duší dobrodruha.

Dane, co ve Spořce tvoříš?

Mám na starosti implementaci retailové strategie – konceptu Mých zdravých financí. Chceme se vrátit k podstatě poslání, se kterým naše banka před dvěma stoletími vznikala. Chceme lidi učit spravovat rodinné finance tak, aby jejich peníze byly v co nejlepší kondici – aby byly “zdravé”. Dokážeme poradit, kde mohou uspořit na svých měsíčních výdajích, ohlídat optimální skladbu a nastavení finančních produktů a můžeme tak být jejich průvodcem na cestě k větší prosperitě. Naše pobočky se tak proměňují v Centra zdravých financí a k tomu vzniká virtuální poradenský svět, kde si lze spravovat finance on-line a i tady se vám dostane poradenské péče a zásobujeme vás tipy, jak zlepšit finanční kondici.

Už teď je vidět, že klienti zažívají něco zcela nového, co jim dává smysl a přináší opravdovou hodnotu, a to vás prostě baví, když tohle pomáháte tvořit.

A co konkrétně tě na tom tak baví?

Lidi a všechno to hemžení kolem. Celý den mám schůzky a během nich se nám tahle banka mění přímo pod rukama. Vždy přichází někdo s problémem nebo i s návrhem jeho řešení, které ale já musím vidět v celkovém kontextu naší strategie. Musím zjistit, jestli jsou v souladu s naším cílem, nebo naopak něco nabourávají. Je to zábavný, pestrý a důležitý proces, ve kterém víří hromada myšlenek a úhlů pohledu. Baví mě ty problémy zjednodušovat, rozkládat je na menší řešitelné části a pak je zase zpátky spojovat do mozaiky strategie. A podílet se takhle aktivně na změně největší banky v republice, to musí přece bavit každého!

Daniel Grinč1

Je něco, co tě na tvé práci překvapilo?

Když jsem před čtyřmi lety přišel do Spořky, líbilo se mi, že tady existuje zřetelná strategie. Měli jsme vytyčené cíle a věděli jsme, za čím máme jako banka jít. To jsem u takhle velké společnosti upřímně vůbec nečekal. Ani teď mě nepřestává překvapovat, jak to v tak velké organizaci může fungovat a jak je schopna sledovat jasný cíl. Čím dál víc je tu v módě spolupracovat a namísto důvodů, proč něco nejde, hledáme cesty, jak něčeho dosáhnout. Zároveň když se něco nepovede, nehledáme viníka, ale to hlavní, co nás zajímá, je, jak to rychle napravit. Pracovní prostředí kolem sebe tak vnímám jako stále bezpečnější a týmovější.

Proč myslíš, že vám to tak dobře funguje?

K tomu rozhodně přispívají ti, kdo jsou vedení banky. To určuje myšlenku, se kterou se ztotožňujeme a víme, že jí můžeme věřit. Druhá věc je, že se podařilo semknout super tým lidí v retailu, který své práci rozumí a chce ji dělat poctivě a s plným nasazením. Možná taky postupem času zůstali jen ti, které ty změny opravdu baví a chtějí se na nich podílet.

Jak práce ovlivňuje tvůj osobní život?

Teď spíš naopak můj osobní život ovlivňuje ten pracovní. Moje děti mě učí větší trpělivosti a taky tomu, abych netlačil tolik na pilu a dal některým věcem více prostoru a času. Jinak je ale taky pravda, že při právě probíhající rekonstrukci domu jsou ze mě dodavatelé nešťastní, protože jim do jejich práce zavádím prvky projektového řízení. Například od topenářů se mnou komunikuje už jen majitel firmy a ostatní mi jdou radši z cesty. Někdy to se mnou mají lidi těžký (úsměv).