Spořka People

Přes kadeřnické nůžky do čela obchodního týmu

02.08.2017
Zpět na články

Vlastimil Němeček si prošel rozmanitým kariérním životem. Jako syn rozhodčího trávil většinu času na fotbalovém hřišti, maminka pro něj ale měla jiné plány.  Chtěla z něj udělat kadeřníka, což se jí povedlo. Ale u toho Vlastimil nezůstal. Dal se na bankovní kariéru. V současnosti spokojeně vede obchodní tým, stal se z něj domácí kutil, dokonce zvládne rozvést elektriku a vodu v rodinném domu, a ve volném čase učí svou manželku kadeřnické profesi. Jak se vůbec mladý aktivní člověk, s ambicemi hrát fotbalovou ligu, dostane do bankovního světa?

„Už jako malý jsem byl známý tím, že jsem půjčoval příbuzným peníze. Měl jsem dokonce i sešit, kam se ti lidé museli podepisovat. Rodina si dělala legraci, že jsem takový Strýček Skrblík, protože jsem půjčoval, ale vyžadoval i úroky. Takže to bankovní povolání ve mně bylo zakořeněné už odmalička.“

„Ve fotbale jsem měl namířeno do ligy, můj otec byl rozhodčí ve vysoké soutěži, takže na hřišti jsem byl už od tří let. Několik let jsem pak hrál i v reprezentaci, ale ve 12 přišel úraz levého kolene a kvůli tomu jsem se z „velkého“ fotbalu začal specializovat na futsal, bohužel přišel další úraz a veškerá profesionální fotbalová kariéra šla stranou. I přesto všechno jsem stále hrál, ale už to nebylo ono.“

„V 15 letech za mě maminka rozhodla, že se půjdu učit na kadeřníka. V té době jsem nechápal proč, nikdy mě ta profese netáhla. Ve třídě bylo 26 holek, takže to byla nakonec skvělá zkušenost pro mladého kluka.“ (smích)

IMG_3777

„Později mě kadeřničina naučila velké empatii. Každý byl jiný, každý měl jinou představu. Bylo tedy důležité mít svou vizi a zároveň ji skloubit s vizí zákazníka k oboustranné spokojenosti, stejně tak jako umět říkat ne. Není to jen o tom prosazovat svůj názor, ale říct ho, vyslyšet názor protistrany a pak hledat rozumné řešení. To samé aplikuji i teď u svého týmu.“

„Jako kadeřník jsem byl úspěšný, dokonce čtvrtý na Mistrovství České republiky. Po dokončení školy přišel povolávací rozkaz na vojnu, kam jsem ale nechtěl jít, takže jsem pokračoval ve studiu a nastoupil do prvního ročníku na obor vedení firem a po dokončení školy přišla nabídka práce v bance.“

„Když vidím, že se v práci něco povedlo, tak únava ze mě opadá. Spokojený tým je pro mě hnacím motorem. Říkám, že to je přesně ten důvod, proč jsem na této pozici, ve Spořce.“